Severní den • Ondřej Blaho

 

Severní den je z počátku poměrně zmatečný díky nedostatku informací o daném světě a postavách, nedostatku vysvětlení pojmů. Všechno je nové a neznámé. Navíc ze začátku se vyskytovaly hojně květnaté popisy, které mnohdy nebyly zásadní a důležité, ty bych trochu okrájela, aby hlavní pozornost měly postavy a obsah.

Příběh vypráví několik lidí ze svých vlastních pohledů v krátkých kapitolách, které vcelku rychle utíkají. Což není problém, mám ráda, když můžu sledovat něco z více míst, ale určitě bych ocenila, kdyby na začátku každé kapitoly bylo uvedeno, koho se týká, stejně jako v epilogu. Usnadnilo by mi to tak čtení a já nemusela zjišťovat, o jakou osobu se jedná až po několika odstavcích. Bylo to totiž dost rušivé.

Co se týče postav, nebyly téměř vůbec popsané, takže jsem neměla ponětí jak vypadají, kolik by jim mohlo být let a tak dále. Postupně jsem odhalovala tak akorát jejich charaktery. Nedostatek podrobností spolu s vcelku neosobním přístupem k nim způsobil, že jsem je poznala jen okrajově, příliš mě neoslovily, nezajímaly mě, nedokázala jsem se do nich úplně vcítit. Rozhodně tím nechci knihu nějak kritizovat. I přes některé překážky šlo čtení rychle a dobře. Na textu jako takovém nejde poznat, že jde o prvotinu. Jednoznačně je dobře napsaný a slovní zásoba či autorova představivost je velmi bohatá.

Ocenila bych větší vývoj před vtrhnutím do konkrétní situace. Vysvětlení postupu a směru, budování určité chvíle. Chápu, že by to znamenalo více stránek, ale příběh by si to určitě zasloužil. Takhle je čtenáři prezentován nějaký moment, ale přímo uprostřed dění a má pouze naznačení následků. Působilo to trošku děravě. Atmosféra příběhu je taková ponurá, deštivá, šedá. I postavy samy o sobě jsou šedé, něco mezi dobrem a zlem, žádní hrdinové nebo vyloženě zločinci, což byla fajn změna.
Kniha je takovým originálním mixem všemožných sci-fi prvků a technologií a dává tak nahlédnout do zvláštního postapo světa. Někdy bylo trošku těžší si představit, jaké technologické možnosti lidé mají, s čím mohou pracovat, co je běžné v chodu jejich životů a co naopak je utajené a zakázané. Některé vymoženosti byly překvapivé, jiné zase řekněme zastaralé. Budovalo to zvláštní atmosféru. Na konci jsou vložené zápisky z archivu, které něco málo osvětlí, ale i přesto v závěru zůstává více otázek než odpovědí. Nezbývá než si počkat na pokračování a doufat, že bude vysvětleno více...

#spoluprace #recenze @blaho.ondrej.spisovatel