Tento román pojednává o životě tří žen, které se sejdou v jedné kuchařské škole. Maria tuto školu založila a pomáhá tak lidem nejen se učit vařit a objevovat řeckou kuchyni, ale tak nějak jim pomáhá i v jejich životech. Kayla, která je z nich nejmladší, pracuje v oboru s jídlem, přesto tuto školu navštíví jednak kvůli článku, ale i kvůli útěku ze svého života. Alessandra se rozhodla zažít poslední velké dobrodružství mimo Řím, ve kterém žije a tak nějak se dostala do této školy. Prvotní plán strávit týden vařením se nakonec rozrostl v něco víc.
První polovina knihy byla výborná, plynula pěkně, zabývala se poznáváním Řecka, místní kuchyní a především odhalením těchto tří žen. Jak už to tak u těchto knih bývá, každá si nese ve svém životě nějaké břemeno, které postupně musí nejen poznat, ale nějak i pozměnit. Tato část byla nejlepší, nejzajímavější a docela i napínavá, protože odkrývání tajemství bývá obvykle to nejlepší.
Druhá polovina knihy už poměrně zpomalila, strašně moc se zabývala emocemi, což by tolik nevadilo, ale největším problémem bylo neustálé opakování stejných myšlenek, které autorka už zmínila. Takže se to spíše stávalo hodně otravné a knihu to zbytečně protahovalo. Bohužel mi tato polovina začala dost kazit celkový dojem, který jsem si do té doby utvořila.
Ke konci se konečně dostane většina těch tajemných poznámek ven a odhalí se tak všechny postavy v celé své kráse, nicméně to pocitově nebylo to pravé. Nějak se to autorce vymklo z rukou a místo hezkého, dojemného, příjemného nebo jakkoli emotivního konce, jsem měla pocit prázdnoty. Ano, neslo to poselství především o sebepoznání, sebeúctě a odpuštění druhým, ale ne tak, jak jsem čekala.
#spoluprace #recenze @cosmopolis_cz
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)