28 dubna, 2023
Bez dechu • Lenka Dostálová
Největším problémem pro mě bylo, že závěrečný díl série vyšel sedm let po prvním. Což se ukázalo jako menší překážka. Za ty roky se můj oblíbený styl četby poněkud posunul dál a tak nemůžu knihu posoudit stejně jako tehdy.
V mých dnešních očích jde o typickou ya literaturu, kdy si hlavní náctiletí hrdinové hrají na velké drsňáky a přitom vůbec nedokáží dostát svým vlastním představám. Až na Laylu, která když se naštve, je schopná téměř bourat budovy. Přesto jí to bohužel nedokážu příliš uvěřit.
Honička za hlavním záporákem taky nebyla plně využita. V podstatě se před ním všichni jen schovávali, když vylezli z brlohu, dostali pěkně na prdel a zase se ukryli. Trénovali souboj, ale o své schopnosti se nestarali. Finální střet navíc nebyl úplně věrohodný, protože skončil příliš jednoduše a uspěchaně...
Knihu přečtete hodně rychle, protože je opravdu jednoduchá a nenáročná. Po tematické stránce jsem byla spokojená, protože šlo o něco, co mám ráda - lidé s pozměněnou genetikou, speciálními schopnostmi, mutanti... Jenže není plně využito potenciálu a klasické ya prvky to docela zabíjí. Věčné fňukání některých postav, jejich pocit síly, kterou nemají, pocit, že zachraňují celý svět, protože nikdo jiný to nezvládne... Nebylo to přímo podle mého gusta, ale jsem ráda, že mám sérii ukončenou, a že byla dopsána...
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)