Už u poslední Alfy a Omegy jsem si říkala, že autorce očividně dochází dech. A ano tady tomu není jinak. Z počátku byla série nadupaná a hltala jsem každou stránku. Jenže s přibývajícími díly tato intenzita a dokonalost někam vymizela.
Tentokrát se počet stránek vyšplhal mnohem výše, než bylo zpočátku zvykem. A akce a pořádné dění se koná na pouhých padesáti z nich. Většina textu je tedy jen takové kecání a zdržování, myšlenkové pochody a dedukce podobné Sherlocku Holmesovi. Jenže to moc nefunguje a tak je to po většinu doby docela nuda.
Veškeré postupné odhalování pachatele a návaznosti k tomu mi ne vždycky přišly logické nebo jejich vysvětlení dostačující. Často jsem tápala ve tmě, protože jsem nechápala, jak Mercy k danému závěru vlastně přišla. Poznávání záporáka se měnilo z minuty na minutu a přeskakovalo na další osoby. A pořád se jen tlachalo. Bez více akce to bohužel nebyla zábava.
Jak už jsem řekla, autorka by obě série měla pomalu ukončit. Nějak nezvládá udržet počáteční úroveň a navíc postavy se ve svém vývoji poněkud zasekly. Chtělo by to něco čerstvého, co by čtenáře zase vtáhlo. Tu správou jiskru. Jinak je to prostě vata o ničem...
Četli jste knihu? Jak se vám líbila?
Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet
Lucy Lillianne
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě...
Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)
Ahoj, nečetla jsem, nicméně ta fotka se ti moc povedla.
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
Vymazat