Jenže jak se ukázalo, člověk by neměl mít příliš vysoká očekávání. I tady byl dost divný start. Nemluvě o podivně skloňovaných jménech, přes příšernou korekci překladu. Velká část knihy mě bavila, ale najdu zde mnoho 'ale'. Docela mi vadilo, jak se zbytečně komplikuje vztah Bryce a Hunta (mě teda moc romantický ani dospělý nepřijde, a to jak mluví o svém intimním životě už vůbec ne). Už od předchozí knihy se to vleklo až trapně jako v ya literatuře, kdy čekáte do posledního dílu, než to postavám konečně klapne. Vzhledem k tomu, jak dokáže autorka psát, mi to přišlo naprosto zbytečně ubohé, stavět příběh na tomto oddalování.
Tentokrát mi nesedla ani délka. Po pětisté stránce jsem začala poněkud vypínat a zpomalovat a už mě to nebavilo. Bylo to zbytečně dlouhé, komplikované a překombinované. Bylo poznat, jak se vaří z vody a to jen proto, aby z toho vznikl naprostý mišmaš. Tentokrát by velké škrty knize neskutečně pomohly. Navíc by to nepůsobilo tolik zmateně. Před koncem jsem už ani nevěděla, čí jsem. Všichni ti králové a královny, říše, kdo je na čí straně. A taky celkové množství postav. To všechno tomu prostě škodí...
A tak jak mě obvykle konec knihy hodně nakopne, že mám potřebu ihned vyhlížet pokračování, tentokrát mě to moc nezajímá. Závěr mi vůbec nesedl. Postavy skončily dost... No prostě mě to naštvalo a vůbec se netěším na to, jak se z toho budou muset zase prokousat.
Musím říct, že tohle je zklamání na plné čáře, které jsem rozhodně nečekala. Stránku za stránkou jsem četla, přičemž se průběžně děly menší věci, které jen text protahovaly na neúnosnou délku, ke konci nudily, až mi úplný konec znechutily. Maas má rozhodně na lepší text, což už několikrát předvedla. Tady se to však nepovedlo. 2.5*
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)