Jak zkrotit svůdníka • Evie Dunmore

   

Opět jsem se vrátila do staré dobré Anglie. Příběh pokračuje dále, ale tentokrát je ústřední postavou jiná sufražetka než minule. Celé se to nese v podobném duchu a jak je jistě patrné i se stejnými tématy.
Nejvíce prostoru samozřejmě zaujímá vztah Lucindy a Tristana. Typická šablona dvou lidí, kteří se na první pohled nepřátelí a dostatečně to dávají najevo i veřejně. Načež se jejich vztah mění a chvíli trvá, než zjistí, že je to právě naopak. Ale to by nebylo ono, kdyby jim život neházel klacky pod nohy. Takže ano, tato část je dost ohraná a nebýt doby, do které je to zasazeno a dalších témat, asi bych to nečetla. Číst knihu jen o vývoji vztahu dvou postav by mě nebavilo.
Bylo to čtivé a i já musím přiznat, že mě to pošťuchování bavilo (dost předvídatelné chování). Nicméně v tom sehrálo roli i něco dalšího. Jejich nepatřičný vztah, v té době neslýchané, alespoň veřejně, protože skutečnost za zavřenými dveřmi byla jistě jiná. Do toho nepřízeň rodiny, špatné rodinné vztahy, dobové smýšlení, zákony proti ženám, které chtěly sufražetky změnit, ženská práva a mnoho dalšího, to příběh ozvláštnilo a vylepšilo. Jen díky tomu to pro mě bylo zajímavější a nepůsobilo to jako román z červené knihovny.
Byly tedy pasáže, kdy tato témata poněkud ustoupila do pozadí a nejvíc prostoru dostal neustále se měnící vztah hlavních postav, nicméně se k nim autorka nezapomínala vracet. Takže ano, většina sice byla jako ženský román, ale rozhodně se nezapomnělo i na to důležité, na připomenutí toho, co bylo v minulosti, jak se zacházelo se ženami-manželkami, jaké měly práva, majetky a možnosti. Což nutí člověka přemýšlet, jak těžká a smutná to byla doba, jakkoli kouzelně může působit. A konec se dal rozhodně očekávat. Jen málokdy to nedopadne alespoň trošičku šťastně.

 Četli jste knihu? Jak se vám líbila?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis.