Recenzní kniha
A tak vzniká jedna velká mela, kdy se stírají hranice mezi národy a blíží se válka, ve které se řeší jen pomsta a odplata. Jenže mezitím procházíme tolika mezistupni, od začátku do konce se stane tolik věcí, že sama nevím, jak to vlastně mohlo všechno na sebe navazovat. Děj se díky tomu hodně protahuje, což dalo vzniknout čtyřem bichlím, a často na mě působí dojmem, že jde jen o takové natahování, aby celek působil mnohem víc bohatěji.
S každou přibývající knihou se totiž začal děj prodlužovat a vyplňovat některými zbytečnými pasážemi, odbočkami a přestože bylo stále co číst a nudit jsem se rozhodně nenudila, bylo poznat, jak to působí jako natažená guma. Nepřidávalo mi ani to, kolik tu bylo zbytečných zásahů do osudů hrdinů, intriky, které nikam nevedly, jak dříve temné a děsivé postavy najednou byly nesmírně lidské a plné citů nebo to, jak se opakovalo téma, které jsem četla v desítkách jiných knih, kdy jsou jednotlivé postavy odděleny než se znovu setkají, pokud se setkají, a trvá to několik dílů. Takové zdržování mi přijde zbytečné. Raději mám přímější jednání než nějakou telenovelu.
Postavy byly všechny skvělé. Držela jsem palce všem, sdílela jejich osudy a dokonce i taková Keris na mě dělala dojem svojí odolností a zákeřností. Sice to někdy působilo dost přehnaně, jak neustále unikala a že jí často všechno vycházelo, ale pro příběh to bylo důležité. Helena byla asi lepší postava než Laia, u ní se projevovalo jakési typické young adultovské šablonovité chování, kdy se neustále potácela mezi křehkostí a vnitřní silou, neustále řešila emoce a city. Elias byl velmi chytře a brzy odsunut, což se mi až tak nelíbilo (už v prvním díle byl můj favorit), protože jsem měla dojem, že jeho role dost upadala. Na začátku měl mnohem lepší pozici, dlouho si ji ale neudržel. Ani jako Strážce příliš nevynikal. Postupem času se přidávali další z různých národů, přátelé i nepřátelé. Byla tu prostě spousta postav, které měly svou roli a byly výborné. Jen málokdy se mi stane, že bych se těšila na každý pohled a příběh, který mi bude nabídnut.
Po letech jsem došla na konec příběhu. A že to byla jízda. Autorka stvořila opravdu velký svět, tedy v měřítku dějových situací a nekočných bitek, nikdy nekončící akce, který se vlekl nekonečnými stránkami. Z počátku jsem tedy čekala něco jiného, fantasy bez magie, kde hlavní roli budou hrát postavy a jejich zapeklité osudy, bitvy, křivdy, intriky a podobně. Ale pak přišly tajemné síly, duchové, džinové a další a tak nějak se to vyvinulo v něco odlišného a neočekávaného. Na jednu stranu mě to mrzelo, ale na druhou to bylo i tak zajímavé, takže jsem se s tím smířila. Malou překážkou bylo okaté jednání postav v ya. Kdyby to autorka dokázala lehce pozvednout k dospělejší hranici, bylo by to ještě skvělejší. Bylo to ale výborné. Jediné, čeho lituji, že konec dopadl jak dopadl. Aby to bylo reálné, je jasné, že nemůže být závěr jako sladký happy end, s růžovými obláčky a tak, ani bych to tak nechtěla. Že prostě musí všichni dojít k nějakému bodu, který ovlivní ostatní i budoucnost, aby se ponaučili a našli lepší cestu. Ale některé osudy se mi prostě nelíbily a nemůžu s nimi souhlasit. Což mě dost mrzelo.
Informace o knize
Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství:ISBN: |
Nebe po bouři A Sky Beyond the Storm
Jiskra v popelu
4
Sabaa Tahir
Fantasy
2020 originál / 2021 překlad
541
Host978-80-275-0801-3 |
Anotace:
Po staletí uvěznění džinové útočí a zanechávají po sobě krvavou spoušť ve městech i vesnicích. Pro Temnonoše je však pomsta na lidských nepřátelích pouhým začátkem.
Po džinově boku stojí velitelka Keris Veturie, která se prohlásila za císařovnu a požaduje hlavy všech, kdo se její vládě vzpouzejí. Na předních místech tohoto seznamu samozřejmě figuruje Krkavec — Helena Aquilla — a její zbývající příbuzní.
Laia ze Serry je odhodlaná zastavit blížící se apokalypsu, a veškerou energii proto napře ke zničení Temnonoše. Přitom však probudí starobylou sílu, která ji může dovést k vítězství, nebo také k nepředstavitelné zkáze.
Hluboko v Místě čekání se Strážce duší usilovně snaží zapomenout na život a na lásku, které opustil To by však znamenalo přehlížet hory mrtvých, které za sebou nechává Temnonoš a jeho džinové. Aby Strážce duší dodržel svou přísahu, musí vyhlédnout za hranice své říše a ujmout poslání, jež může zachránit — ale také zničit — všechno, co dosud poznal.
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)