Čtyři roky uplynuly a jsme na konci cesty. A že to byla dlouhá a trnitá cesta. Pamatuji si, když jsem četla první díl, jak mi přišel obyčejný a nedotažený. V té době jsem si nebyla jistá, zda vůbec budu chtít pokračovat. Ale udělala bych velikou chybu. Autorka se tak neskutečně vyšplhala a vytvořila opravdu něco úžasného.
Poslední díl mi zabral opravdu hodně času. Trošku mě deptal ten pocit, že tím všechno skončí, že už nebude žádný příběh s Aelin, vílami, magií a tak dále. I když mám série ráda a ještě víc jsem šťastná, když s nimi končím a můžu se vrhnout na něco nového, tady mi to bylo i docela líto. Čtení jsem tedy brala s pomalejším tempem a užívala si každou stránku. A že bylo co vstřebávat.
Musím ještě poznamenat, že nesouhlasím s tím, že nakladatelství tuto knihu považuje za šestý díl a úplně tak vyřadili Věž úsvitu. I když se zabývá jiným kontinentem a ústřední postavou je Chaol, je to součást příběhu a rozhodně důležitá. Pro mě to bude vždycky navazující kousek, který spojuje chystanou bitvu s předchozím děním. A jejich číslování tím pádem neuznávám. Asi tak.
Pokud do knihy jdete, měli byste počítat s tím, že je opravdu dlouhá (při zpětném pohledu bych ale nic nevyškrtla, tak jak obvykle u spousty knih chci :-D). Věnuje se jedné bitvě vedle druhé. Obvykle jde o bojiště a války, ale i o bitvy uvnitř sebe sama. Hodně mi to připomínalo Tolkienovi příběhy ze Středozemě a hlavně Pána prstenů. Příběh totiž sledujeme z několika míst a pohledů. Na každém z nich jsou menší bitvy, které ale vedou ke stejnému cíli. A tak se postupuje dále po území (díky za mapu!) celého kontinentu, než dojde k finální a epické bitvě.
Na jednu stranu docela předvídatelné, včetně závěru, ale na druhou stranu jsem si to užila. I když to bylo skoro tisíc stran a celá kniha je jedna velká válka a v podstatě nic jiného, alespoň se to neneslo v duchu jiných knih, kdy člověk roky čeká na rozuzlení a nějaký wow konec a ten je odbitý na pět stránek. To mě obvykle naštve a rozzuří. Já chci něco, na co nezapomenu. A tady se to stalo... Konec už jsem četla jedním dechem a místy měla i husinu. A to se mi nikdy nestává. Bylo to nezapomenutelné.
Bitvy bylo enormní, drastické, smutné, v příběhu jsme ztratili mnoho známých postav, ale spousta z nich přežila. Konec byl i tak trochu sladkobolný, romantický, klišoidní, veselý i depresivní. A tak by to mělo být. Emocemi to jen hýřilo. Postavy se od začátku hodně vyvinuly, změnily. Proto musím i obdivovat, jak autorka všechno vymyslela do detailů a pospojovala i ty nejmenší střípky. Že každá maličkost, která se v průběhu série stala, každý rozhovor, varování, sliby, všechno mělo význam a neslo se až do samotného konce.
A tak, jak jsem ze začátku chtěla nad sérií ohrnout nos, nyní na ni nedám dopustit. Jsem strašně ráda, že jsem si ji pořídila, přečetla, proputovala. Autorka se krásně rozepsala a dostala se do té mé pomyslné nejvyšší topky. Už vím, že si rozhodně nenechám ujít ani další její knihy a hned příští rok si budu muset sérii přečíst znovu. Musím si ještě spoustu detailů a momentů pospojovat. Tohle mě opravdu dostalo a překvapilo. A není to jen zásluha příběhu, ale především tím, co autorka dokázala.
Poslední díl mi zabral opravdu hodně času. Trošku mě deptal ten pocit, že tím všechno skončí, že už nebude žádný příběh s Aelin, vílami, magií a tak dále. I když mám série ráda a ještě víc jsem šťastná, když s nimi končím a můžu se vrhnout na něco nového, tady mi to bylo i docela líto. Čtení jsem tedy brala s pomalejším tempem a užívala si každou stránku. A že bylo co vstřebávat.
Musím ještě poznamenat, že nesouhlasím s tím, že nakladatelství tuto knihu považuje za šestý díl a úplně tak vyřadili Věž úsvitu. I když se zabývá jiným kontinentem a ústřední postavou je Chaol, je to součást příběhu a rozhodně důležitá. Pro mě to bude vždycky navazující kousek, který spojuje chystanou bitvu s předchozím děním. A jejich číslování tím pádem neuznávám. Asi tak.
Pokud do knihy jdete, měli byste počítat s tím, že je opravdu dlouhá (při zpětném pohledu bych ale nic nevyškrtla, tak jak obvykle u spousty knih chci :-D). Věnuje se jedné bitvě vedle druhé. Obvykle jde o bojiště a války, ale i o bitvy uvnitř sebe sama. Hodně mi to připomínalo Tolkienovi příběhy ze Středozemě a hlavně Pána prstenů. Příběh totiž sledujeme z několika míst a pohledů. Na každém z nich jsou menší bitvy, které ale vedou ke stejnému cíli. A tak se postupuje dále po území (díky za mapu!) celého kontinentu, než dojde k finální a epické bitvě.
Na jednu stranu docela předvídatelné, včetně závěru, ale na druhou stranu jsem si to užila. I když to bylo skoro tisíc stran a celá kniha je jedna velká válka a v podstatě nic jiného, alespoň se to neneslo v duchu jiných knih, kdy člověk roky čeká na rozuzlení a nějaký wow konec a ten je odbitý na pět stránek. To mě obvykle naštve a rozzuří. Já chci něco, na co nezapomenu. A tady se to stalo... Konec už jsem četla jedním dechem a místy měla i husinu. A to se mi nikdy nestává. Bylo to nezapomenutelné.
Bitvy bylo enormní, drastické, smutné, v příběhu jsme ztratili mnoho známých postav, ale spousta z nich přežila. Konec byl i tak trochu sladkobolný, romantický, klišoidní, veselý i depresivní. A tak by to mělo být. Emocemi to jen hýřilo. Postavy se od začátku hodně vyvinuly, změnily. Proto musím i obdivovat, jak autorka všechno vymyslela do detailů a pospojovala i ty nejmenší střípky. Že každá maličkost, která se v průběhu série stala, každý rozhovor, varování, sliby, všechno mělo význam a neslo se až do samotného konce.
A tak, jak jsem ze začátku chtěla nad sérií ohrnout nos, nyní na ni nedám dopustit. Jsem strašně ráda, že jsem si ji pořídila, přečetla, proputovala. Autorka se krásně rozepsala a dostala se do té mé pomyslné nejvyšší topky. Už vím, že si rozhodně nenechám ujít ani další její knihy a hned příští rok si budu muset sérii přečíst znovu. Musím si ještě spoustu detailů a momentů pospojovat. Tohle mě opravdu dostalo a překvapilo. A není to jen zásluha příběhu, ale především tím, co autorka dokázala.
Měl by svolat velitele Zkázy a zjistit, jak by podle nich mohli zmírnit dopad této katastrofy.
Jenže to nedokázal. Nemohl dělat nic než hledět do ohně po celou dlouhou noc.
Informace o knize
Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství:ISBN: |
Království popela
Kingdom of Ashes
Skleněný trůn
7
Sarah J. Maas
Fantasy
2018 originál / 2019 překlad
976
CooBoo978-80-7544-824-8 |
Anotace Databazeknih.cz:
Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a
lidi, které miluje. Zaplatila za to strašnou cenu a teď je uvězněna v
kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí
brání v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří
brání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou
roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.
Kousla se do rtu, když ucítila bodnutí na obzvlášť citlivém místě u páteře. „Spálím ho na popel. Rozmetám ty hory napadrť.“
Ukázka z knihy
Informace o autorce
foto: That's Normal
Knižní téma | Throne of Glass (Skleněný trůn) • pinterest
Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě...
Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)
To nejdůležitější,
co o mě musíte vědět je, že je mi přes třicet, mám ráda knihy, filmy, nekonečné lenošení a čokoládu. Blogování mě strašně baví
a věčně jsem nespokojená s designem, pořád do něj vrtám :-) A ze všeho nejraději spím :-P. 
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)