13 února, 2019


Recenzní e-kniha


Už v předchozí autorčině knize jsem se přesvědčila o jejím výborném psacím talentu. U této knihy jsem byla trošku na rozpacích, protože se mi už kolikrát stalo, že další autorova díla mě nedokázala znovu nadchnout. Proto jsem se rozhodla, že teprve po přečtení knihy se rozhodnu, zda si ji pořídím i papírově. A jaký názor na knihu tedy mám?

Nejdřív teda zmíním, že jsem zpočátku trošku tápala, mátly mě ty názvy u kapitol a letopočty, než mé hlavě došlo, že jsou to písničky a roky vzniku. No, blondýna se projevila. Každopádně každá píseň nějak souvisí s kapitolou a zároveň je to pro vás taháček, protože si můžete na začátku každé z nich pustit příslušný song. Takže nedumejte jako já, jde o hudbu a ta vám možná vykreslí i správnou atmosféru:-D

Celá kniha je rozdělena do několika větších úseků, kdy každý z nich znamená jeden den. Takže vlastně ani nepostřehnete, že se to celé odehrává nějak během pěti dní. Menší podkapitoly znamenají další rozdělení (kde jsou právě názvy písní) a v nich se střídají pohledy některých postav, těch nejdůležitějších lidí, kteří se pohybují okolo. Díky tomu příběh získává víc postřehů, když každá postava vyjadřuje své vlastní pocity a myšlenky. Jelikož jde o rodinu, přátelé a blízké, každý může vnést do příběhu něco svého.

I když už podle anotace tušíte některé věci, třeba že syn hlavní hrdinky je mrtvý, že si procházela domácím násilím, že její matka je nemocná, je spousta věcí, které vám i tak nebudou odkryty ihned. Stále čtete ten příběh plný napětí, tragédie, smutku, ale i naděje a smíchu. Stále doufáte, že to přece nemůže být pravda a na jednu rodinu je té smůly nějak moc. Ale vlastně zjistíte, že díky tomu jsou postavy takové jaké jsou, silné, opovážlivé, těžce zkoušené a přesto tak pozitivní. Těmi emocemi se to opravdu hýří od začátku až dokonce. Budete číst stránku za stránkou jedním dechem a neustále přemýšlet, co se zvrtlo a proč to tak muselo být.

Některé detaily jsem pochopila už v průběhu čtení, ale přesto jsem byla hodně překvapená. Druhou polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah, protože mi prostě nedalo ji odložit. Pořád jsem měla naději a čekala na to rozuzlení, kterým mě autorka přesvědčí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Bylo to tak srdcervoucí a dojemné a na konci jsem nevěděla jestli brečet nebo křičet. Tyto životní příběhy mám ráda, díky emocím, díky poselstvím, ale přesto musí být člověk připravený, že je to i trošku depresivní, zvlášť když tušíte a vlastně i víte, že to není pohádka a žádný happy end vás nečeká.

Takže jak to vlastně shrnout? Kniha je naprosto perfektní. Možná v ní někteří neobjeví nic dokonalého a úžasného, nic co by neznali. Ale já si myslím, že právě tyto životní události, které navíc mapují lidskou společnost a její omyly, jsou buď důležité, nebo alespoň zajímavé. Děj je plynulý, autorka umí výborně psát, napnutí budete od první stránky, plní emocí a dojmů. A konec vás asi dostane. Ale jak se vám to bude líbit, to si už musíte udělat názor sami...


Slova mezi nimi zůstala viset ve vzduchu, těžká a rozpačitá. Nemůžu uvěřit tomu, že to vážně řekl. Nepatřím sem. Chci domů. Maisie odložila nůž a vidličku a našpulila rty.

Informace o knize

Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství:
ISBN:
V klubíčku štěstí
Somewhere Inside of Happy
-
-
Anna McPartlin
Michaela Martinová
Román
2016 originál / 2019 překlad
412
Host
978-80-7577-747-8

Anotace Databazeknih.cz:
Od úmrtí jejího syna uběhlo dvacet let. Maisie stojí na pódiu a chystá se promluvit před zaplněným přednáškovým sálem na univerzitě.
Je to sám o sobě nelehký úkol, a Maisie navíc prochází menopauzou, takže od zhroucení ji dělí jen jediný nával horka. Jakmile se však odhodlá vyprávět svůj příběh, neznámí lidé před ní se rozplynou a každé další slovo ji odvádí do minulosti. Ocitá se zpět v roce 1995, je prvního ledna — den, kdy jedno nedorozumění spustilo řetězec událostí, které jí navždy změnily život…
Maisie se vzepřela svému násilnickému manželovi, sama vychovala dvě děti a pečovala o svou matku Bridie trpící stařeckou demencí. Role hlavy rodiny se přirozeně zhostil její šestnáctiletý syn Jeremy a svůj úkol vykonával až příliš zodpovědně. Nikdo z rodiny netušil, že Jeremy má tajemství — že neustále potlačuje to, kým je, protože tomu moc nerozumí. Věděl jen, že je jiný. A pak Jeremy náhle zmizel.
Odkazy: databazeknih.cz, goodreads.com, cbdb.czhost

Konečně se od něj osvobodila. Bolest v oku ustoupila. Kdyby její syn nebyl nezvěstný, byla by to nejlepší chvíle jejího života. Teď už byla moc velká zima na to, aby zůstala venku, a stejně byla všem příliš na očích.

Ukázka z knihy


Kde koupit knihu

Knihu V klubíčku štěstí zakoupíte v nakladatelství Host v žánru Beletrie nejen pro ženy

http://www.paseka.cz/fayeova-lyndsay-lovci-vran/produkt-4227/  

Informace o autorce

foto: The Irish Times

Databazeknih.cz: Anna McPartlin je irská spisovatelka a scénáristka, v devadesátých letech vedla alternativní kabaret. V literární tvorbě ji inspirují především přátelé a rodina. Už v dětství se setkala s nemocí i smrtí svých blízkých, takže se nebojí psát o temných stránkách života, ale zároveň její texty zurčí vtipem i nadějí.

 Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství Host.



Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet

Lucy Lillianne
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

2 komentáře:

  1. To zní moc dobře. Životní příběhy mám ráda, takže bych se na tuto knihu mohla podívat. :)

    OdpovědětVymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)