Už dlouho tu nebyl žádný tematický článek nebo něco k zamyšlení. Už pomalu nepíši ani deníkové zápisky, protože nemám o čem psát nebo vám to prostě vykecám na facebooku. A tak se pokusím alespoň trošku vypsat svoje momentální rozpoložení a seznámit vás s tím, co mi poslední dobou strašně vrtá hlavou... A tím jsou knihy a jaký to na mě má dopad...

Když si vzpomenu, jak jsem před čtyřmi roky začínala s blogem na téma knih, tenkrát jsem přečetla tak deset knih za rok a byla jsem spokojená. Neřešila jsem, co vychází a tak, a v podstatě jsem sem tam někde zahlédla něco zajímavého, co mě zaujalo, přečetla jsem si o tom a řekla si, že to zkusím. Největší boom začal, když jsem navázala spolupráce a našla jsem knižního parťáka v podobě mojí kolegyně z práce. Ta je úplně jiná sféra, protože pro ni není problém přečíst i přes 150 knih ročně (pro mě absolutně nepochopitelné číslo). Ale zpátky, prostě brala jsem to jako koníček a něco, co zabralo pár minut týdně. Se spolupracemi jsem nově objevenému světu naprosto propadla a začala se mu více věnovat.

Snažila jsem se neustále zlepšovat blog a obcházela jsem své blogerské oblíbence, od kterých jsem čerpala nápady, inspiraci a hlavně jsem nacházela spoustu dalších skvělých knih. Časem se to začalo tak kupit, že vlastně nyní sleduji dění okolo knih denně. Pořád visím na netu a něco hledám, přidávám knihy na seznam nebo pro změnu něco mažu. Počty knih narůstají do závratných výšin a už teď je mi jasné, že jeden život na přečtení všech mých vyhlídnutých kousků mi prostě stačit nebude.

Marně hledám smysl v tom, jestli to má cenu, jestli je to stále zábava. Ale když na pár dní vypadnu z tohoto šíleného kola, přijdu o spoustu informací. A je vidět, že to nezmáhá jenom mě, ale i další lidi. Neustále vidím, jak blogeři, kteří mě 'doprovázeli' na počátku pomalu ustávají ve své činnosti nebo úplně zmizí a věnují se spíše reálnému světu, než tomu našemu únikovému... Na jejich místa nastupují nový nadšenci, kteří kolikrát naší 'komunitě' dělají jen ostudu, protože v tom vidí akorát recenzní knihy zdarma nebo vůbec neví co to je český jazyk.

Sama se občas divím, že jsem ještě vydržela a snažím se věnovat knihám, i když to rozhodně není jako dřív. Už je to částečně i povinnost, ne jen zábava. Problémem je i to, že když jsem se do toho všeho pouštěla, neměla jsem ani potuchy, že knižní svět je tak rozsáhlý a ročně se vydá tolik dalších kousků (a především ty nekonečné knižní série!)... Neustále jsem nucena přemýšlet a sepisovat seznamy, aby mi něco neuniklo, ale i především kvůli tomu, abych si seřadila podle priority, co doma potřebuji a chci mít a co je spíše jen na prach a pro kochání očiček. Určitě to znáte i vy ostatní, že vás zaujme kniha po vizuální stránce a pak to vydržte a nekupte ji :-) Navíc, já jsem ten typ člověka, co mu nestačí všechno si jen půjčovat v knihovně, jak bylo hezky řečeno, jsem prostě hamoun, co chce toho mít hodně. Ale kde brát pořád ty peníze a čas? Kolik knih ročně si pořídit, abych byla v očích ostatních normální, a abych to jen nestřádala do polic? Drásá mi to srdce, když vím, že si nemůžu dovolit mít všechno, co se mi líbí. Nebo že kvůli práci ani kolikrát nezbyde čas a energie, abych stihla tolik knih, kolik si naplánuji.

Může se vám to zdát jako stále dokola omílané téma, ale myslím, že se to může týkat více lidí. Navíc občas to každý z nás potřebuje nějakým způsobem ventilovat ven a já toho využiji právě v článku... Přiznávám, že jsem knihomol, blázen a nemocný člověk, který už ztratil tu hranici normálnosti a úplně se ztratil v tom vysněném světě :-) Nikdy by mě nenapadlo, že i na knihách si může člověk vypěstovat totální závislost... A tak mi nezbývá než se v tom dále utápět, než mi dojdou síly úplně...