14 září, 2018


Po menším odskočení k jiným knihám a recenzákům, jsem se vrátila k druhému a zároveň závěrečnému dílu Inkarceronu. Musím říct, že tyto krátké série mi docela vyhovují, protože nemusím čekat roky a tisíce stránek, než se dozvím rozuzlení příběhu...

Abych se přiznala, postavy na mě obvykle působily dost špatně. Až na pár výjimek se chovaly dost náladově a arogantně. Až mě kolikrát zarazilo, že by někteří k sobě měli mít blízko a přitom se k sobě chovali tak odtažitě. Povahově mi tak byli dost nesympatičtí. Nejhorší však byla Claudia, kterou jsem naprosto nesnášela. Nejdříve působila hodně divoce a arogantně, pak za každou cenu chtěla něčeho dosáhnout, chovala se tedy hodně lidsky a soucitně, a pak se zase uzavřela do ulity a chovala se otřesně úplně ke všem. Nepochopila jsem, kam tím autorka mířila.

V knize se vyskytuje nespočet iluzí, které jsou popisovány už od začátku. I samotné postavy o nich vědí, i když si nejsou vědomi, do jaké míry je co skutečnost a co ne. Nejvíc se to projevilo před koncem knihy, což by mi vůbec nevadilo, kdyby s tím autorka začala mnohem dřív. Určitě by příběh získal trošku víc temnější a napínavější nádech. Nejvíc mě však mátlo, do jaké míry ty iluze existovaly a hlavně jsem nepochopila, jakým způsobem fungovaly. To mi nešlo do hlavy, chyběla mi v tom nějaká ta realističnost...

Čtení samotné mě však bavilo. Bylo to pohodové a klidné listování. V tomto ohledu jsem byla spokojená, děj plynul vcelku rychle, i když některé pasáže se mohly zdát zdlouhavější a zbytečné. Přesto jsem se vždycky začetla a vydržela bych dlouho nebýt únavy z celého dne. Za tohle rozhodně rozdávám plusové body.

Co se týče této knihy obecně, víceméně je ve stejném duchu jako jednička. Autorka se pohybuje v naprosto podivném světě, kde je všechno vzhůru nohama a čtenář ani netuší, kde je pravda a kde lež. Pořád si myslím, že autorka má buď šíleně bujnou fantazii, nebo prostě na něčem ujíždí. Protože to, co se dělo, nikdo normální nemůže napsat. A to ani nemluvím o některých naprosto nesmyslných větách, z kterých jsem nic nepochytila či jejím neustálém žvanění o hvězdách a tak podobně.

V příběhu jsem se docela slušně ztrácela postrádala jsem nějaké logické prvky, které by mi po dočtení zapadly na místo a nějak mi celou tu situaci osvětlily. Chyba lávky, jsem ještě zmatenější než na začátku. V podstatě všechno, co se tam odehrávalo, působilo dvojsmyslně, takže ani teď nevím, co je vlastně skutečnost, jaký byl konec, nic... Polovinu knihy se mluvilo o věcech, kterým nebylo rozumět a co teprve závěr. Nejde mi do hlavy, co se tam stalo, co to znamenalo. Asi jsem tak hloupá nebo to vážně nebylo normální. Navíc si myslím, že celá kniha byla hodně pojatá jako sci-fi, ale ten konec už byl spíš fantazijní a nereálný... No nevím, zmatek nad zmatek...

Keiro opatrně rozvázal tkaničku a vysypal z váčku malý tmavý pomuchlaný předmět. Rozložil si tu věc na dlani a oba se na ni fascinovaně zahleděli.

Informace o knize

Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství: 
ISBN:
Sapphique
Sapphique
Inkarceron
2
Catherine Fisher
Petra Diestlerová
Sci-fi
2008 originál / 2011 překlad
376
Knižní klub
978-80-242-3152-5

Anotace Databazeknih.cz:
Finnovi se podařilo uprchnout z temného vězení jménem Inkarceron, ale musel tam zanechat své nejbližší přátele, přísežného bratra Keira a dívku Attii. Jeho nárok na trůn Říše se zdá nezpochybnitelný – až do chvíle, kdy vystoupí neznámý Uchazeč, který jako by mu z oka vypadl, a za dědice se prohlásí sám. Finn si stále pamatuje jen život ve vězení, mučí ho sny a nejistota. Kým vlastně je?
Claudia a její učitel Jared tuší, že osvobození Finna bylo jen prvním krokem na dlouhé cestě plné intrik a nebezpečí. Královna Sia se o svou moc nehodlá dělit a k tomu, aby se Finna a Claudie zbavila, použije jakýchkoliv prostředků. Ze všeho nejvíc touží navždy zničit spojení mezi královstvím a vězením, ale netuší, že Inkarceron, myslící stvoření, má svůj vlastní plán na konečný Únik. Jakou roli ve všem sehraje tajemný Sapphique a jeho dračí rukavice?
Rozvázal provazy a s bolestivým úšklebkem si natáhl nohy. Pak se opřel o lokty a ona poznala, že pochopil. Nasadil svůj nejkouzelnější úsměv.

Ukázka z knihy


Informace o autorce

foto: Wales Arts Review

Databazeknih.cz: Catherine Fisher je oceňovanou britskou básnířkou a spisovatelkou pro děti. Pochází z Walesu, kde učí na univerzitě. Její fascinace mýty a historií vyústila v několik knižních sérií pro mládež (The Oracle, The Sow-Walker Son). Mezinárodně nejúspěšnější se stal její román Inkarceron, který mimo jiné získal cenu The Times pro nejlepší dětskou knihu roku. Jeho pokračování nese název Sapphique. První díl se stal také předlohou k chystanému velkorozpočtovému filmu.
 


Sdílení článku:
Sdílet emailem Sdílet gmailem Sdílet Facebookem Sdílet Googlem Plus Sdílet Twitterem Sdílet Pinterestem Sdílet Tumblrem Sdílet Bloggerem Sdílet Wordpressem Sdílet whatsappem

Autorka článku:

Lucy Lillianne V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Nicméně největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

2 komentáře:

  1. O této knize jsem tedy ještě vůbec neslyšela. Má tedy hodně pěknou obálku. :) A máš skvělou recenzi. :)

    OdpovědětVymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho a často vykouzlí úsměv a potěší. Děkuji každému, kdo kvůli mě ztratí pár vteřin života :-)