Červený a černý • Stendhal

Kniha ještě do školní četby. Jelikož to byla povinná četba, moc si z toho už nevybavuji, už je to pár let :-) Ale s jistotou vím, že mě to nijak extra nebavilo. Takto staré knihy prostě nejsou můj šálek čaje...

Informace o knize

Název knihy: Originální název: Série: Pořadí v sérii: Autor: Překlad:  Žánr: Rok vydání: Počet stran: Nakladatelství: ISBN:

Červený a černý Le Rouge et le noir (The Red and The Black) - - Stendhal Otakar Levý Román 1830 412 - 978-80-7335-200-4

Anotace Databazeknih.cz:

Román, v němž Stendhal červenou barvou symbolizuje revoluci a černou barvou tmářství a despotismus. Syn vekovského dřevaře Julien Sorel chce dosáhnout v životě vynikajícího postavení. Potlačuje v sobě sympatie k Napoleonovi, protože jako jeho obdivovatel by ve stávajících politických poměrech by s nimi nemohl získat kariéru. Ačkoliv opovrhuje náboženstvím, dává se bez přesvědčení na kněžskou dráhu, neboť ta je nezbytným předpokladem ke kariéře, po níž touží. Sorel je pokrytec, který předstírá nebo utajuje city a názory podle toho, jak to vyžaduje jeho vlastní zájem. Svou ctižádost vnáší i do milostného poměru, který mu má pomáhat v kariéře. Postupně miluje dvě ženy, nejprve paní de Rénal, starostovu ženu, později, když pronikne do vysoké pařížské společnosti, Mathildu de la Mole. Sorel je však stále nespokojený, poznává, že ve střízlivé měšťanské době je každý úspěch problematický. Když postřelí paní de Renal a dostane se před soud, odmítá přijmout milost od společnosti, kterou nenávidí, a raději umírá na popravišti jakožto vzbouřený plebejec.

Informace o autorovi

foto: Wikiwand

Databazeknih: Pseudonym Stendhal použil Henry Beyle poprvé ve spisu Dějiny malířství v Itálii v roce 1817; inspiroval se názvem německého města, rodiště historika umění Winckelmanna. Díky slušnému postavení jeho rodiny se mu dostalo dobrého vzdělání, stal se známou postavou pařížských diskuzních salonů, s napoleonskou armádou se zúčastnil ruského tažení a zažil Napoleonovu porážku u Moskvy. Jeho náklonnost k Itálii a její kultuře se objevuje ve většině jeho děl. Bez zájmu vyšla jedna z prvních Stendhalových knih, později oblíbený spis O lásce, De l'Amour, 1822. Koncem dvacátých let začal psát Stendhal romány, z nichž prvním byl Armance aneb několik scén z Pařížského salonu (Armance, ou quelque scenes d'un salon de Paris, 1827), po něm následovalo jeho asi nejslavnější dílo Červený a černý (Le Rouge et le Noir, 1830). Po červencové revoluci byl Stendhal jmenován konzulem v Terstu, ale protože rakouská vláda odmítla přijmout policejně stíhaného cizince, byl přeložen do papežského státu Civitavecchia. V Itálii strávil Stendhal víceméně zbytek života a zde také napsal další velké romány Lucien Leuwen 1832-1835 a autobiografické dílo Život Henri Brularda (Vie de Henri Brulard, 1836). Posledním z trojice velkých románů byla Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) a nedokončený román Lamiela, 1840. Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842.